Český strakatý pes

Jedná se o středně velké společenské plemeno bez extrémních anatomických znaků, nekomplikované povahy. Uplatňuje se jako vynikající společenský pes vhodný do bytu i na zahradu.

 Na svou rodinu je velmi vázán, a proto raději bydlí v bytě. Může však být bez problémů ubytován i na zahradě - hustá patrová srst ho dobře chrání po celý rok. Má výbornou samočisticí schopnost - krátká srst nepotřebuje takřka žádnou údržbu, avšak dlouhosrsté jedince je třeba občas důkladně pročesat. Pouze během línání je vhodné vyčesávat uvolněné chlupy častěji.

 Je nenáročný strávník, dokáže dobře zužitkovat i méně kvalitní potravu. Není vybíravý, můžete ho s úspěchem krmit vařenou i průmyslovou stravou (granule, konzervy). Strakáč krmený kuchyňskými zbytky (což není vhodné, ale bohužel časté) dokáže vypadat výborně a mít lesklou srst stejně, jako ten, který je krmený nejlepšími granulemi.

 Březost a porod obvykle probíhá zcela bez problémů, feny mívají početné vrhy a jsou výbornými matkami. Štěňata mají zdravou chuť k jídlu a rychle si zvykají na pevnou stravu. V období dospívání netrpí růstovými potížemi.

 V době, kdy sloužili strakáči výzkumu, na nich byla studována dědičnost chybění zubů. Dodnes se v chovu vyskytují neplnochrupí jedinci, s vyjímkou řezáků a špičáků se však chybění zubů nepovažuje za vylučující vadu. Nejčastěji psům chybí jeden či dva premoláry. Dalším pozůstatkem původního využití ve výzkumu je epilepsie. Na českých strakatých psech byly zkoumány příčiny vzniku epilepsie, její dědičnost a možnosti vyvolání záchvatu. Tato choroba se bohužel i dnes v chovu občas vyskytne. Nenechte se tím však odradit. V dnešní době lze takřka u každého plemene najít sklony k nějaké chorobě. Například epilepsie je rozšířená u více plemen, a přesto některá z nich patří mezi nejoblíbenější. Při vhodné léčbě může jedinec (lhostejno, zda člověk či pes) postižený touto chorobou prožít stejně dlouhý a plnohodnotný život jako jedinec zcela zdravý. Jeho majitel by však měl zajistit, aby své geny nemohl předat dalším generacím. Strakáč, který měl někdy v životě nějaký záchvat, nepatří v žádném případě do chovu. Jedině zodpovědným přístupem chovatelů a majitelů se může podařit epilepsii v budoucnu eliminovat.

 Charakteristiku povahy lze, stejně jako u jiných psů, odvodit z původního využití plemene. Jako laboratorní psi nesměli strakáči projevovat agresivitu vůči lidem a museli se dobře snášet ve smečce. Strakáč se snadno podřizuje a obvykle sám nevyvolává konflikty s lidmi nebo jinými psy. Je-li na to od mládí zvyklý, skamarádí se ochotně i s jinými zvířaty, například i s morčaty, králíky, kočkami nebo papoušky. Výborně hlídá, spolehlivě ohlásí štěkotem každého vetřelce, ale neublíží. Není přehnaně uštěkaný a dá si snadno vysvětlit, kdy smí a kdy nesmí štěkat. Povahově je velice tvárný, jeho výchova není náročná. Zvykne si bez problémů na jakékoliv prostředí, od lesní samoty po centrum velkoměsta. Dobře se začlení do veliké rodiny, ale přilne i k osamělému člověku. Je velice temperamentní a téměř neunavitelný, ale nemáte-li na něj zrovna čas, změní se dočasně v lenocha a spáče. Strakáčovi vyhovuje sportovně založený majitel, kterého neúnavně doprovází při všech aktivitách. Miluje dlouhé procházky do přírody a honičky s ostatními psy. Většina strakáčů ráda cestuje a snáší bez problémů různé dopravní prostředky. Ani pobyt v restauraci, hotelu či autokempu jim nedělá problémy. Strakáč nadšeně spolupracuje při všech dětských lumpárnách a od dětí (i cizích) si nechá líbit takřka cokoliv. O děti se nemusíte bát, neublíží jim. I přesto je nutné na děti občas dohlédnout, aby jejich zábava se psem nepřerostla únosnou mez.

  Toto plemeno se může úspěšně uplatnit i v některých druzích kynologického sportu. Základní výcvik zvládne bez problémů, mezi strakáči najdete jedince, kteří mají složeno i několik zkoušek z výkonu. Díky své přátelské a otevřené povaze nachází strakáč využití i při canisterapii. Český strakatý pes má ovšem nejraději takovou činnost, při které může uplatnit svou mrštnost a vytrvalost. Ideálním sportem a současně zábavou je pro strakáče i jeho majitele agility. Po chvíli tréninku spolu jistě uspějete při stále oblíbenějším dogtrekkingu nebo při coursingu, v psím triatlonu a různých soutěžích o "železného psa". Určitě zažijete spoustu legrace i při zkoušení nových disciplín, jako je třeba tanec se psem nebo dog-frisbee. Strakáč bude nešťastný, když ho necháte dlouho samotného nebo bez možnosti vybití energie. Příležitostí k aktivnímu trávení volného času se psem je v současné době nepřeberně a váš pes s vámi bude nadšeně sdílet jakoukoliv z nich.